Uz sme tady....Varanasi.... konecna..(pro nas snad este ne..doufam). Musim zacit vodjezdem z Khajuraha. Rano sme si sli koupili listek na autobus do tej Satny. Holky sme tam potkali..zarizovaly vlak z Varanasi do Puri. Jelikoz zacinaj prazdniny a tim padem dalsi svatky..vlaky sou preplneny ani Kamila nemela ouspech....my sami si lebedime, ze uz mame vlak z Varanasi do Delhi....mozna...
Koupili sme si listky a reservaci na fast express bus, vodjizdejici ve dve vodpoledne . Puldne sme proflakali.....ja sem se sel este jednou podivat na mistrovstvi umelcu co vytesavaly tu historii zivota mistnich obyvatel vod devatyho stoleti a hlavne, ze se k tomu pak modlili aby jim to vydrzelo....abych si to lepe zapamatoval. V mym veku clovek uz dost zapomina!! Ve dve busik vojizdel a my sedeli na svejch, reservovanejch sedadlech. Na nese pomery autobus byl plnej..jenom dva lidi stali a zbytek sedel. Mezi nima my a trojka mladejch devcat z Argentiny. Po deseti kilometrech uz sme se docela uvelebili..busik nahle zastavil. Zajel ke kraji a pred nama stal nahnutej autobus bez jednoho kola. Jak sme se pozdejc dozvedeli, byl to ten co vodjizdel hodinu pred nama ale vobycejnej, levnej civilni osobak. Kolem stalo, vodhaduju, tak sto lidi. a vedle nich hromada baglu, vetsi nez ten porouchanej autobus. Pratele, vsechno se to veslo do naseho autobusu!!! Cili rozdil mezi prijezdem do Kharajuha a vodjezdem z Khajaruha byl akorat ten, ze ja sem sedel na svy prdeli, na kousku sedadla,co sme meli reservovany. Olina byla nalepena k vokynku ..nastesti votevrenym, tak ze mohla dejchat. Ja sem si udelal maly mistecko na pozici lotusovyho kvetu. Tak sem dojel az do Satny. Tedkonc uz rozumim, proc ta yoga vznikla v Indii: prece aby poozdejsi generace mohla jezdit autobusem!!! V Satne sme si vzali riksu a ten nas, s velkym funenim, dovez na zeleznicni nadrazi. Zjistili sme jak na tom sme, nasli sme kam mame jit ..Na druhy nastupiste... a ja sem vyrazil na trh hledat pivo. Hned pred vchodem byl Beer Shop. Jedno King Fisher, povidam, vo na to jo a pak rek stopadesat rupii...ja sem vyjek..koukam po ceniku..ale bylo to jenom v tom jejich ...tak sem se nasral a chytil prvniho policajta a zacal mu vysvetlovat ze hledam turistickou policii. Po domluve, von sel mnou sel k tomu zamrizovanymu vokynku, kde to pivo prodavaj a zacal na nej rvat. Chlapec tam stal a krcil ramenama. Konecne sme z nej dostali ze pivo stoji ctyricet pet, ale von uz zadny nema. A me? ....me nikdy nevidel... tak skoncilo moje stezovani v Satna..... Bez piva. Nas vlak mel priject v sedum tricet. Kolem devaty hodiny zacaly prijizdet ruzny vlaky . Byli sme na perone c.2 a na druhy strane c.3. Na jednou prijely voba vlaky a kazdej mel jiny cislo nez to co sme meli na listku. Litali sme kolem a ptali se kdekoho. Ne, vas vlak prijede az po tomhle vlaku, ujistil nas chlapik v uniforme co mluvil docela OK anglicky. Po chvili Olina rika, hele, tamdle ten vypada jako pruvodci vod tohodle vlaku, dej mi jizdenku, ja se du voptat. Videl sem ji jak skocila na stupatko a rvala na me delej to je nas vlak!!! Letrel sme s nasema baglema. To sem zjistil, jak sme spravne vybaveny na to nase cestovani..jenom dva maly bagliky. Vletel do vlaku a ten se zacal pomalu rozjizdet. Prosli sme dva vagony, nez sme nasli ten nas. Olina mela lehatko nahore a ja po strane v ulicce. Nebylo to spatny az na to ze na noc pustil pruvodci AC na plnej blast a usnul. Pripadal sem si jako na jatkach v ledarne. Ale rikal sem si, voni asi vezou taky ty mrtvoly do Varanasi na to spaleni..tak holt musi bejt trosicku zima v tom vagone, aby se jim nezkazily, nez je tam dovezou..Rano sme se probudili zivi. Vycistili sme si zuby na perone . Maj tam takovy voploceny kukane kde tece voda na myti pro travelery, co treba jedou ve vlaku sedesat hodin a nemaj moznost si namocit kapesnik. Aby se trochu utreli a nesplasili svaty kravy kdyz vylezou na ulici. Docela vosvezeny sme vylezli z nadrazi, chyli tuktuka a jeli najit bydleni. Tam, co nam rekla Kamila sme se zastavili. Pekny, ale trochu z centra, tak sme sehnali Yogi hostel. Docela dobry..klidna ulice, s voknem a evropskym zachodem. Dali sprsku prevlikli a vyrazili na Ghaty. Hlavne tam co spalujou ty mrtvoly, abysme si trochu pozvedli naladu.......
Ten Ghat sme nasli. Manikarnikha Ghat. Pratele, kdo to nevidel na vlastni voci, nemuze si to ve svej nejvetsi fantasii predstavit. My tam byli kolem jedenacty rano. Zapalenejch bylo sest Piri (hranice)...proudy lidi dycky prinesou toho mrtvyho, zabalenyho ve zlatym vobalu, prej z textilu, az dolu k tej svatej rece, ponorej ho do ni pak ho vemou a dou ke svy hranici drivi. To si m usej koupit. Muzes mit drahy drivi jako sandalwood nebo levnejsi. Ve ctyrech kategoriich. To Ti pozustali musej koupt. Tam fachci ta nejspodnejsi kasta v Indii: doms.
Ti tam postavej hranici, daj na to to telo a obradne zapalej. Hori to asi tak tri hodiny. Potom kostatama smetou na hromadu. Tu pak nalozej na vosatku a na na hlave tu vosatku s tim popelem vodnessou vo patro niz. Tam to vysypou na hromadu a dva manici lopatama soupou dolu k rece. Dole, ve vode svatyho Ganges, stojej dalsi dva manici. Kazdej kybl v ruce a nabira vodu a chrstaj ji na tu hromadu popepla, ktera se pomalu, ve forme sdivyho bahynka, sune do reky..... a to bezi 24 hodin denne, svatek nesvatek. Fotit se tam nesmi. Tak sem to respektoval!! Chci se tam jit podivat vecir. To prej tech Piri je tam vic nez dvacet (palej jen ty nejbohatsi, kvuliva prescasum) a ruzny yogini tam delaj cavyky a hazej do vody kytky a vubec, co jim pride do ruky. Prej zivy lidi ne....